eď už asi půl roku uklízím na magistrátě. Pracuji tam na dohodu, každý den tam jsem asi na čtyři hodiny, ale někdy to stihnu i dřív. Dříve jsem pracoval v obchodě, kde se prodávaly výrobky z proutkařské terapeutické dílny. Původně jsem z okolí Jihlavy, v Praze žiju asi dva roky a tak dlouho také chodím do Fokusu.

Jsem vyučená kuchařka. Tři roky jsem pracovala v oboru, potom deset let jako prodavačka. Potom jsem díky spolupráci s Fokusem a Greendoors dva a půl roku pracovala jako pomocná síla v kuchyni v Mlsné kavce, to skončilo v zimě. Tam mi to vyhovovalo, protože to je vegetariánská restaurace.

Jsem dispečer na autobusovém nádraží Holešovice, komunikuji se šoféry autobusů ohledně vjezdu a výjezdu vozů, kontroluji, aby na nádraží nezajížděla auta atd. Chodím tam od jedné do pěti hodin každý všední den. Pracuji tu asi půl roku a jsem tu spokojený.

Nevím přesně, kdy moje nemoc vypukla, snad někdy v raném dětství v důsledku matčiny nedostatečné péče. Během života se to zhoršovalo. Naši se rozvedli a  já jsem vyrůstal s mámou. Ta neměla práci, takže jsme měli málo peněz, ona chodila do hospody a v opilosti na mě hystericky řvala, že jsem debil.

V mojí rodině se v matčině i otcově linii dědí jakási výstřednost, v ně kterých případech hraničící s duševní nemocí. Oba rodiče byli amatérští herci a účastnili se filmových komparzů. Otec byl bonviván a měl rád velkou společnost, doma se ukázal tak jednou za půl roku.