Při čtení článku Hlavním kamenem úrazu české psychiatrie je nedostatek personálu, který vyšel na webu Zdravotnického deníku 3. 3. 2023, nacházím několik podstatných pozitivních bodů, které jsem se rozhodl doplnit pohledem zmiňovaných dalších oborů, které se na systému péče o duševní zdraví významnou měrou podílejí. Ano, nezužujme, prosím, téma duševního zdraví pouze na psychiatrickou péči. Vždyť ve zmíněných centrech duševního zdraví podle vládou schváleného Národního akčního plánu pro duševní zdraví 2020–2030 poskytují unikátní, nezastupitelnou péči, vedle sester, psychologů a psychiatrů, peer konzultanti, sociální pracovníci, pracovní konzultanti, krizoví interventi a další kvalifikovaný sociální personál.
S potěšením čtu o důležitosti cílit především na prevenci, která, jak Petr Winkler říká, má svou úlohu jak v oblasti primární zdravotní péče, tak v oblasti školství a sociálních programů typu Blázníš? No a!, Dostuduj.fit nebo Nevypusť duši, které se zaměřují na studenty základních, středních a vysokých škol. Tyto programy se skvěle rozvíjí, ale je jich zatím málo, mimo jiné díky podfinancování.
Souhlasím, že úzkým hrdlem systému péče o duševní zdraví je nedostatek personálu. Týká se to především služeb pro děti a mládež, tedy dětských psychiatrů a dalšího zdravotnického personálu, ale velmi se to týká i odborníků v oblasti sociální práce – tedy kvalifikovaného personálu s převážně vysokoškolským vzděláním, výcviky v psychoterapii a dalšími dlouhodobými odbornými kurzy. Cestu zde vidím v propojování a vzájemném ovlivňování výukových plánů ve zdravotnických a sociálních oborech vysokých škol. Příkladem může být třeba možnost absolvovat povinné „kolečko“ lékaře v CDZ nebo zapojení stážujících sociálních pracovníků na odděleních akutní péče v nemocnicích do case managementu spolu se zdravotníky.
Dále se snad postupným snižováním lůžek následné péče v psychiatrických nemocnicích dobereme stavu, kdy akutní lůžka budou mít dostatek personálu, a zároveň se v intenzivní sociálně-zdravotní spolupráci podaří dobudovat komplexní síť komunitních služeb pro oblast duševního zdraví. To znamená efektivní systém preventivních, terénních, ambulantních a lůžkových služeb, zdravotních, sociálně-zdravotních i čistě sociálních, v každém cca stotisícovém regionu ČR.
Reformu péče o duševní zdraví spustila v devadesátých letech spolupráce lékařů, sociálních pracovníků, psychologů a psychoterapeutů v čerstvě vznikajících sociálních službách. Díky úsilí těchto lidí se nakonec reforma posunula, díky projektům EU (2014–2021), od reformy psychiatrie k reformě péče o duševní zdraví, kterou potřebujeme zacílit na vznik sítě terénních a ambulantních služeb a transformaci velkých sociálních i zdravotních institucí do menších lůžkových zařízení, která splňují charakter komunitní služby. To znamená, že respektují svobodnou volbu člověka, ať už mu říkáme pacient, uživatel služby nebo klient, jeho právo na sebeurčení a život v důstojných podmínkách na základě jeho volby.
Jan Sobotka, výkonný ředitel Fokusu Praha a člen správní rady Asociace komunitních služeb
[alg_back_button label="Nové hledání"]
