Před čtyřmi lety jsme ve Fokusovinách představovali pro Fokus úplně novou pozici HR specialisty. Na zkrácený úvazek do Fokusu nastupovala Míša Bolcková, která postupně vybudovala celé oddělení. Dnes je HR důležitou součástí struktury Fokusu. Do jeho čela nastoupila v létě 2022 Radka Hervertová, kterou jsme oslovili s následujícími otázkami.
Co tě přivedlo do Fokusu?
Celou svou kariéru jsem se pohybovala v korporátních a zahraničních firmách. V poslední společnosti jsem pracovala jako personální ředitelka a zároveň jsem poslední dva roky byla ve vedení krizového štábu v době koronaviru. A dostala jsem se do bodu, kdy už toho bylo moc. Potřebovala jsem odpočinek. Moje zdraví si o to jasně řeklo. Po krátké kariérní pauze jsem přemýšlela, co dál, a rozhodla se prospět v sektoru, který má určitý hodnotový přesah a jeho prostředí má lidštější tvář. A našla jsem nabídku Fokusu. Bylo to jediná nabídka, na kterou jsem reagovala, a jsem ráda, že to vyšlo. Míša Bolcková mi na pohovoru představila hodnoty Fokusu, které se mnou velmi rezonovaly. Přesah na duševní zdraví pro mě nebyl až tak důležitý, ale byla jsem nadšená z toho, co všechno Fokus v této oblasti už vybudoval. I když jsem kdysi studovala sociální práci a psychoterapeutickou fakultu, nikdy jsem v tomto oboru nepracovala. Pracovní příležitosti mne nakonec odvály do světa HR.
Co máš za sebou?
Ve světě HR se pohybuji 20 let, v manažerských rolích 13 let. Prošla jsem odborností HR od píky, od administrativy, náborů, přes rozvoj a vzdělávání až k tvorbě HR strategií, zavádění různých systémů odměňování, hodnocení, změny struktur apod. Asi největší zkušenost mám s restrukturalizací firem. Zároveň také čerpám ze znalosti různých firemních kultur a mentalit. Jinak se k zaměstnancům chová německá a jinak třeba francouzská firma, jsou zde rozdíly v procesech, nástrojích, v prioritách.
Naplňuje Fokus tvé očekávání?
Je to naprosto jiné prostředí, než jaké jsem dosud poznala. Cítím tu velkou lidskost. Kolegové jsou zaměřeni na vztahy, pocity, lidské faktory víc než na to, jestli plní parametry, podle kterých se hodnotí jejich práce. Řeší se tu hlavně věci, které se dotýkají klientů, méně ty, které se dotýkají firmy jako takové. Tak pozor! Fokus není firma, ale zapsaný ústav. A to hodně dobře zapsaný ústav… Pokud tu lidi začnou skutečně na něčem pracovat a přestanou se ptát (ať už sami sebe nebo svých klientů), jaký to má všechno vlastně smysl, vzdálí se tím jen svému poslání a všude zavládne nezdravé a nervózní ticho.
Ve firmách jsem byla zvyklá na jasně definované cíle, termíny, úkoly. To ve Fokusu úplně nefunguje. Najít v tomhle řád, systém a způsob, jak si stanovovat priority, je poněkud složitější.
Fokus je organizace v procesu velkého růstu, v procesu proměny k velké organizaci. Řekla bych, že tady je to náročnější než třeba u výrobní firmy, kde jsem podobný růst také zažila, a je potřeba k tomu přistoupit jinak. Tady by striktní vytvoření pravidel a postupů bylo kontraproduktivní. Je třeba hledat balanc mezi svobodou a pravidly. Někde je třeba nechat prostor pro „punk“, kreativitu a lidskost. Někde je naopak potřeba se inspirovat u velkých společností a vnést pravidla do podstatných oblastí.
Jaké jsou tvé plány v HR oddělení?
Nerada honím více zajíců najednou. Takže prvním cílem je zafixovat základní procesy, standardizovat a nastavovat citlivě pravidla v oblastech, které s přechodem na středně velkou organizaci se nutně stávají těmi podstatnými. Musíme rozpoznat, co zavádět plošně, kde nechat svobodu.
Velký dík patří Míše Bolckové, které se podařilo postavit základy HR oddělení, definovat a popsat hodnoty a pilíře organizace, centralizovat nábory. Nyní je potřeba na její práci navázat a věnovat péči sjednocení mzdových a personálních postupů.
Důležitým krokem je přejít na nový mzdový a personální systém Helios. Toto období transformace, kdy se souběžně nastavuje nový systém a zároveň se používá i systém původní, je velmi náročné, a je třeba dotáhnout implementaci do konce. Tím se doufám zafixují základní procesy jako například pravidla pro mzdové výkazy, administrativní procesy v rámci vzniku, změny a ukončení pracovního poměru, způsob využívání pracovní doby, plánování a čerpání dovolené apod.
Do budoucna bych se pak ráda zaměřila na oblast péče a rozvoje zaměstnanců. Naši zaměstnanci se především starají o své klienty a neustále je podporují. Domnívám se, že o to víc je naopak důležitá podpora zase našich zaměstnanců ze strany zaměstnavatele. Je však podstatné umět budoucí potřeby identifikovat a zacílit správným směrem s ohledem na naše možnosti a zdroje. Já bych ty zaměstnance poslal cíleně do stávky. Hrozně by jim to prospělo. Jen ať jdou a křičí. Takové vzrušení a neklid, nesmírně prospěšné!
Třetí bod, který vnímám jako důležitý, je podpora profesionality leadershipu v rámci organizace. HR může vedoucí zaměstnance podporovat ve vedení jejich týmů, vytvořit nástroje, aby mohli své lidi motivovat, hodnotit, dát jim mandát a oporu při práci s jejich týmy, dávat zpětnou vazbu i odborné konzultace apod. A zároveň tak podpořit i samotné zaměstnance, aby pracovní úkoly a pracovní podmínky pro ně byly srozumitelné, transparentní, motivující. Vždycky jsem říkala, že HR svět je tak trochu „schizofrenní“ (s ohledem na naše klienty budu asi muset najít jiný termín J), ale HR specialisté by měli vždy stát tak nějak uprostřed. Uprostřed mezi zaměstnanci, vedoucími a organizací jako takovou a měli by se na danou situaci umět dívat z těchto všech a možná ještě dalších úhlů pohledu, než dojdou k řešení. Naše role je být u toho, a zároveň trochu stranou, a zachovat si objektivitu, vidět celkový kontext, nastavovat zrcadlo a být důvěryhodným partnerem i konzultantem pro všechny zúčastněné. Že to není lehké, je jasné. Ale ve Fokusu to vždy fungovalo tak, že se všechno řídilo zespoda nahoru, shora dolů a jakkoliv libovolně napříč. Chce to mít silnou osobní integritu každého jednotlivého hráče a pár lidí, kteří se neděsí papírů. A někoho, kdo umí naslouchat nebo má třeba řidičák. A aby se dohodli, kdy si dají pauzu, a kdy budou naopak něco dělat. Jestli někdo potřebuje vnější motivaci a předvídatelný systém odměn a artikulovaných pochval, je to už trochu silný kafe. Silný, přitom ale levný, bez přidaného smyslu.
Jaká jsou tvá přání do roku 2023?
Všichni se ocitáme ve velmi obtížné době. Po covidu tu máme válku za rohem, energetickou krizi. Doba je obtížná a nenechá nás vydechnout. Mým osobním přáním je, abychom všichni zvláště v téhle době byli schopni vidět světlo… ať už v podobě svých blízkých, přátel koníčcích nebo v práci. Abychom byli schopni si toto světlo udržet jako naději, neztráceli jej, ale naopak rozšiřovali.