Rodiče se mu rozvedli, když byl malý chlapec. S maminkou se přestěhovali se k babičce a dědovi. Prostředí to bylo složité, i protože maminka trpěla psychickými problémy. Jarda se vyučil elektrikářem a nastoupil do své první práce. V zaměstnání s ním otřásla událost, kdy jeho kolega tragicky zemřel při fotbalovém zápasu v rámci pracovního výjezdu. Tento moment Jarda označuje jako spouštěč svého psychického onemocnění. „Tehdy mi došlo, že když v práci udělám chybu a třeba sáhnu na špatný drát a umřu, tak to všem bude úplně jedno,“ vzpomíná Jarda.
Následovala jeho první psychotická ataka a první hospitalizace v roce 2016 a zároveň kontakt s komunitním týmem. Do práce se už nikdy nevrátil a jeho život provázely další hospitalizace a diagnóza paranoidní schizofrenie. Z léčeben často utíkal, cítil se tam jako ve vězení a bez ohledu na následky toužil, jak sám říká, po svobodě.
Dnes Jarda žije velmi skromně, stále nemá bydlení, žije jako bezdomovec. Těší se z pronajaté malé zahrádky, která je pro něj místem úžasu nad krásou přírody a zázrakem života. Naučil se radovat z maličkostí, jít po skutečném smyslu věcí. A i přes těžký osud, z něj číší životní moudrost.
Naposledy se léčil v pavilonu 16 Psychiatrické nemocnice Bohnice. Kvůli covidové situaci už nemohl absolvovat další následné terapie. Nadále ho podporují pracovníci Centra duševního zdraví pro Prahu 6. A nyní má zažádáno o sociální byt.
Přehrát příběh Jardy na Youtube
Přejít na další příběhy STUDIA DUŠE