Po závěrečném prosincovém setkání se ohlížíme za celým cyklem programu FokusArt, který oslovil širokou veřejnost zájemců o tvůrčí vyjádření a výtvarnou tvorbu. Otevřený ateliér se stal místem, kde se propojovala kreativita účastníků, zájem o objevení svého vnitřního uměleckého potenciálu a touha po nových výtvarných dovednostech. Díky finanční podpoře Magistrátu hlavního města Prahy byla účast na programu zcela bezplatná, včetně rozmanitého výtvarného materiálu a potřeb, které byly všem k dispozici.
Naši terapeuti a organizátoři programu, Jitka Řenčová a Štěpán Smolík, vytvořili prostředí, které umožnilo každému objevovat své kreativní nitro prostřednictvím vlastních interpretací a perspektiv. Právě jich jsme se zeptali na jejich vnímání letošního ročníku.
Jitko a Štěpáne,
- Jaký je váš pohled na letošní FokusArt v porovnání s minulým ročníkem?
„Letošní cyklus se od loňského liší zastřešujícím tématem, kterým je pohyb. Ten se s návštěvníky ateliéru snažíme výtvarně zpracovávat pomocí různých technik, ve spojení s řadou podtémat souvisejících s pohybem (např. tělo, rytmus, pauza, změna a jiné).“
- Jak byste vysvětlili význam tvorby pro duševní zdraví a jak může otevřený ateliér přispět k individuálnímu rozvoji účastníků?
„Tvorba vychází z tvořivosti, kreativity, kterou je z jisté perspektivy možné vnímat jako hledání nových cest a úhlů pohledů v reakci na to, co nazýváme realitou. Jsme-li schopni hledat nové cesty a nové pohledy, daří se nám lépe v situacích, kdy ony staré přestávají fungovat, tzn. vyrovnat se s nároky změn v životě a ve světě. A jak víme, život je takřka permanentní změnou, nároky na naši adaptaci jsou tudíž vysoké. Pomocí tvorby rozvíjíme svou tvořivost a učíme se lépe se vyrovnávat s nároky na změnu a adaptaci. Čím lépe se dokážeme adaptovat, což neznamená pouze pasivní přizpůsobení se, ale i možnost aktivního vlivu na podmínky kolem sebe, tím lépe se nám daří. Tím pádem můžeme být zdravější fyzicky i psychicky. Filozofie ateliéru FokusArt je založena na otevřeném prostoru pro tvorbu bez speciálních estetických nároků. Neučíme návštěvníky, jak „správně“ tvořit, ale doprovázíme je při hledání jejich vlastní tvůrčí cesty, bez vnějšího tlaku na výkon. Nejsme výtvarným kurzem ani hodinou výtvarné výchovy, nehodnotíme a neznámkujeme, protože to nepotřebujeme.“
- S jakými výtvarnými zkušenostmi a očekáváními přicházeli účastníci?
„Zkušenosti i očekávání se velmi liší, do ateliéru dochází i zkušení a poučení výtvarníci, stejně jako ti, kteří od dětství nedrželi tužku v ruce. Všichni se však shodují ve významu otevřeného a nehodnotícího prostoru, kde prakticky „nic“ není špatně, a kde je možné beztrestně zkoušet a skrze ono zkoušení růst a vyvíjet se. Nejen výtvarně.“
Děkujeme organizátorům za rozhovor a vedení programu. Pro další inspirativní programy a akce sledujte naše stránky a sociální sítě.
Za finanční podporu programu děkujeme Magistrátu hl. města Praha!