I v průběhu restriktivních opatření v souvislosti s pandemií koronaviru jsme byli na dosah svým klientům. Pomáhali jsme jim řešit nejenom běžné rutinní činnosti, ale i významná rozhodnutí, jež museli během obtížného období učinit. Pro přiblížení našich služeb v oblasti podpory zaměstnávání jsme vybrali čtyři „karanténní“ mikro-příběhy, o něž se s námi podělili sociální pracovníci Fokusu Praha a našich center duševního zdraví. Jména klientů byla pro účely příspěvku změněna.
Zpátky mezi lidi
V ČR žije přes půl miliónu lidí s depresí. Jedním z nich je i pan Jiří. Toto nepříjemné duševní onemocnění jej dokonce paralyzovalo natolik, že po dlouhou dobu nebyl schopen zapojit se do pracovního procesu. Naštěstí se včas obrátil na naše centrum a my mu tak mohli poskytnout širokou paletu odborných služeb. Ještě před vypuknutím pandemie jsme s ním intenzivně probírali nejenom jeho úzkosti, ale snažili jsme se mu dodat i dostatek sebevědomí pro komunikaci s okolním světem. Na začátku března se začalo blýskat na lepší časy. Jiřího, který je profesí ajťákem, si vybrala IT firma a po zahájení karantény začal pracovat z domova. Režim home office zprvu ocenil, nicméně postupem času mu začala chybět přítomnost kolegů, která byla i z hlediska jeho zaučení potřebná. Jakmile na začátku rozvolňování bezpečnostních opatření firma povolila dobrovolné docházení do kanceláře, Jiří byl mezi prvními, kdo se vrátil na pracoviště. Kontakt s kolegy povzbudil jeho sebejistotu a i díky tomu úspěšně zvládl tříměsíční zkušební dobu. Jeho duševní stav se v posledních týdnech natolik zlepšil, že jsme se dohodli na ukončení spolupráce. Svůj boj s depresí sice úplně nevyhrál, ale i díky pomoci, kterou u nás našel, se dokázal vrátit zpátky mezi lidi bez zbytečných pochybností o sobě sama a obav z reakcí okolí.
Restart díky korona pauze
Z nejrůznějších sociologických výzkumů vyplývá, že lidi se často trápí obavou ze ztráty zaměstnání, která může být i zcela opodstatněná kvůli vysokým nárokům zaměstnavatele. Své by o tom mohla vyprávět paní Barbora. Do našeho centra přišla doslova za pět minut dvanáct. Byla na pokraji zhroucení z pracovního stresu vyvolaného množstvím zákazníků, jež nestíhala obsloužit. Zároveň měla obrovský strach cokoliv říci své nadřízené. Místo toho v sobě stres dál a dál dusila. Výsledkem byly poruchy spánku, příjmu potravy a celková bezradnost. Protože v období karantény mohla zůstat doma, měla najednou prostor si vše promyslet. Sama nakonec dospěla k rozhodnutí, že nejlepším východiskem bude najít si novou práci. Po uplynutí nouzového stavu jsme se s klientkou opět začali osobně vídat. Byla na ní znát velká úleva a chuť začít novou profesní etapu. Zároveň ale u ní přetrvaly obavy z možného neúspěchu, které však ke každé životní změně patří. Paní Barboru nyní čekají pracovní pohovory, na které ji budeme na její vlastní žádost doprovázet. Na zázraky nevěříme, ale na šťastné konce pro odvážné lidi ano.
Hledání nových cest
S panem Lukášem jsme se dohodli na ukončení spolupráce ještě před vypuknutím koronavirové krize. Jeho psychický stav se výrazně zlepšil. Věděli jsme, že je to hlavně díky práci, do níž chodil rád kvůli pohodovým kolegům a příjemné atmosféře. Zároveň mu zůstávalo dostatek času pro rodinu, kterou zvládl i slušně finančně zabezpečit. Při nouzovém stavu ale došlo ke změně – Lukášův zaměstnavatel přišel o zakázky a Lukášovi neprodloužil pracovní smlouvu. Jeho psychický stav se v důsledku toho zhoršil. Proto opětovně kontaktoval naše centrum. Lukášovi nyní pomáháme najít nové zaměstnaní. Dohodli jsme se, že zatím půjde o jedinou pomoc, kterou od nás bude potřebovat. Opětovné zařazení do komplexního programu pro psychické zotavení nebude v případě Lukáše snad již potřeba.
Nadějné vykročení
Být otrokem vlastních myšlenek. Tak by se dalo velice zjednodušeně charakterizovat vážné duševní onemocnění známé pod názvem obsedantně kompulzivní porucha. Pan Jan, jeden z našich klientů s tímto typem onemocnění, má téměř denně velké potíže vůbec s tím, aby se dostal ven ze svého bytu. Ačkoliv si je vědom vykonstruovanosti svých obav, jako například že mu v bytě uniká plyn z puštěného sporáku nebo voda z nezavřeného kohoutku, nemůže se tohoto strachu a související úzkosti zbavit. Velmi ho to pak limituje zejména v udržení si stálého zaměstnání a obecném kontaktu se společenským prostředím. V rámci terénní práce se proto s panem Janem pravidelně scházíme. Osobní schůzky a podpůrné telefonáty postupně přinesly zlepšení. I když Janův nástup do zaměstnání není v současné době s ohledem na přetrvávající úzkosti možný, díky nácviku opuštění bytu a dodržování denní rutiny dle vypracovaného individuálního plánu se mu ulehčilo například při docházení k lékaři nebo při běžných denních činnostech. Věříme, že krůček po krůčku se Janův stav dále zlepší a i pravidelné docházení do zaměstnání pro něj nebude nesplnitelný cíl.
